Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hrob

11. 2. 2007

Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".

Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.

Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouse nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a and by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk naní teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.

Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.

,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastolo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohídali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."

Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.

Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.

Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.

Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli težce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.

Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám dekuju".

Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretinya nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slazama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.

Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.

Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...

Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.

A těď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."

S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!

Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nik´dy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.

Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.

Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Understanding Blood Pressure Readings

(ADrisrerneAlef, 9. 10. 2018 7:17)

Pression arterielle est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/achat-cialis-pour-homme-wimbledon/

hrob

(kaja hinkova, 24. 3. 2013 17:51)

je to skvělí dojemný příběh a je tu mnoho smutku ale jinak fakt je to k pláčí

Wof

(Sona, 26. 9. 2007 18:40)

Jestli je tohle opravdu pravda tak to je teda siila Takže přece jen existuje opravdova laska...

Re: Wof

(Šárka, 11. 2. 2012 21:28)

No tohle byla opravdu síla..Mě takové příběhy zajimají,ale tenhle byl opravdu brutální.....Uplně sem plakala...nemůžu najít nějakou stránku,kde budou nějaky takovy...

:')

(Baruš, 7. 1. 2012 19:18)

Láska je velmi velký a úžasný dar) Ten příběh je nádherný) Brečela jsem u toho jako malá holka. Závidím lidem, kteří mají někoho kdo se miluje. Láska, která není z obou stran je strašná.,/ Ach jo/

nemam slov

(cler, 27. 11. 2010 19:11)

tenhle pribeh je strasne moc krasny ale moc smutny,..laska je krasna ale i velmi bolestiva.je to zazrak kdyz kluk dokaze tak holku milovat jak v tom pribbehu.byla jsem jak male dite kdyz jsem to cetla slzy mi tekli po tvari je to fakt krasne :-)

časopis

(wavos, 19. 11. 2010 13:39)

Tak tenhle příběh jsem četla v časopisu - Čas na lásku nebo takový nějaký název to mělo.

....

(Míša, 13. 8. 2010 22:07)

Takové lásky je na světě hodně málo. A nejhorší je, když vám kluk říká, jak vás miluje jen proto, aby vás dostal do postele,ae nikdy by pro vás nic neudělal. Tak že holky, důvěřujte,ae prověřujte!!

Stížnost

(Eruntanë a Marillë, 16. 2. 2010 18:51)

Nemohlas to trochu zkrátit?☺

..existuje

(wiky, 2. 8. 2009 22:08)

Pravá láska existuje...vím to také..je to moc smutné..a já myslím,že právě teď ji proživám..není tedy moje "první láska" ale já cítím,že od něj už nikdy nemohu!!!!!!!Honzííííííí miluju tě hroooooozně moooooc a ty to víš.. :o)

Láska je krásná,ale i bolestiva

(Simiseekk, 11. 4. 2009 10:32)

Moc krásný příběh.když se člověk doopravdy zamiluje je to krásný.já sem14ti léta holka a strašně miluju1kluka.je to už prez rok co sme se poznali.jmenuje se PATRIK!byl listopad.šli sme se s kamarádkou projít a u ní za barákem sme viděli2krásný kluky.seznámili sme se.Od1chvíle se mi patrik líbil i já jemu.1den sme spolu byli venku až dlouho do večera a opravdu sme si to užili.ten večer sme si dali naší první pusu.Nwm co se stalo,ale po týdnu sme se už nějak neviděli.došlo mi že ho mám ráda a musím o něj bojovat.za delší dobu sme spolu začli chodit.bylo to nádherný.byli sme spolu pořád venku,procházeli se,líbali se,drželi se za ruce.nikdy sem nebyla šťastnější.jak to bývá po nějaké době to skončilo.byla sem úplně na dně a myslela,že se zabíju.naštěstí sem tu měla Moniku,která vždycky stala a stojí při mě.strašně sem se do něho zamilovala a bez něj jako bych pomalu,ale jistě umírala.ze všeho nejvíc bych si přála,aby sme byli zase spolu a přísahám že udělám všecho,proto aby to tak bylo.Patriku MILUJU TĚ jako nikoho na světě. Navždy tvá Simca

Simiseekk

(Simonkaa, 10. 4. 2009 23:13)

No strašně krásný příběh. Musela jsem přečet

...

(Niky..., 9. 1. 2009 15:14)

tohle je ten nejkrásnější,ale hlavně nejsmutnější příběh,co sem kdy četla...nemiloval ten,kdo nemiluje navždy...já myslim,že je možný milovat jen jednoho člověka celej život...

Bolestivé

(simka002, 22. 12. 2008 14:09)

Opravdu smutne..TAdy vidime ze opravdova laska existuje..

Strasne smutne

(IrysB, 20. 8. 2008 18:49)

Smutne a bolestive! Pri cteni jsem vybrecela urcite potok! Muzes mi prosim Te rict,jestli je to jen smysleny pribeh a nebo se to opravdu stalo? Je mi z toho tezko :-(((

smutek

(nika, 12. 11. 2007 18:13)

TOTO BYL PROSTE STRASNE KRASNEJ A SMUTNEJ PRIBEH HROZNE SEM U NEHO BRECELA PAC NEVIM CO BYC HDELALA JA KDYBYCH NEKOHO MILOVala a toto se mi stalo !!!