Posedlost
Do svých 14tých narozenin jsem pořádně nevěděla co to znamená být zamilovaná.Jasně, kluci se mi líbili, ale to dlouho nevydrželo.Jen jeden se mi líbil už dost dlouho a asi rok po přechodu na jinou školu jsem si ho začala víc všímat.Jmenoval se Marek a byl fotbalista.
Zatímco já chodila do osmé třídy, on do deváté.Kdykoliv šel kolem mě na chodbě musela jsem se na něj podívat.Každý den se mi začínal líbit víc a víc.Takhle to pokračovalo dál, až jsem ho chtěla vidět každý den i po škole.Musela jsem na něj pořád myslet ve dne i v noci.Bylo mi smutno když si mě nevšímal.Mezitím si mě začal všímat jeden spolužák, kterého mám sice ráda, ale jenom jako dobrého kamaráda.
Marka jsem začala sledovat.Uvědomovala jsem si, že asi dělám chybu ale bylo mi to jedno.Pro mě bylo hlavní, že jsem ho viděla.Když šel po škole na trénink, nastoupily jsme s kámoškou Karolínou do stejného autobusu jako on.Když vystoupil, vystoupily jsme taky.Po pár dnech jsme začaly chodit ,,nenápadně´´ kolem fotbalového hřiště.Karolína chodila se mnou, protože se jí tam taky líbil jeden kluk.Po nějaké době mi Karolína sehnala Markovo číslo.Měla jsem radost, ale zároveň jsem se bála mu zavolat nebo napsat.Nevěděla jsem jistě jestli to číslo není starý.Odhodlala jsem se a prozvonila ho.Fungovalo.Asi za dvě hodiny prozvonil taky.Takhle se to opakovalo do druhého dne.Napsal mi a já mu odepsala.Napsali jsme si pár smsek, ale pak přestal.Udělala jsem další chybu.Každý den jsem mu napsala asi dvacet smsek.Za kredit jsem utratila několik tisíc.Asi po třech týdnech ho to přestalo bavit a odepsal.Zase jsme si psali.Ale netrvalo to dlouho a opět přestal.Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet.
O pár dní později měl Marek narozeniny.Připadalo mi jako samozřejmost něco mu koupit.Vzala jsem kámošku a vyrazily jsme do města.Náhodou jsme zjistily kde bydlí. Vybraly jsme plyšáka.Nevěděla jsem jestli je nejlepší nápad koupit klukovi k 15tým narozeninám plyšáka, ale zároveň mě nenapadlo co jinýho bych mu měla koupit. Po nákupu jsme se vydaly na sídliště kde bydlí.Dárek jsme mu nechaly na klice a odešly jsme.
Ode dne kdy napsal naposled uplynuly asi dva týdny a on se ozval.Několik dní jsme si psali, jenže pak se situace opakovala.Začalo mě to unavovat. Pomalu jsem si uvědomovala že to nemá cenu.Moje posedlost se začala vytrácet.Ve 14ti letech jsem se poprvé opravdově zamilovala a stalo se tohle.Teď už Marka neřeším a čekám do koho se zamiluju příště.:)
Komentáře
Přehled komentářů
mě se stalo to samí :((
posedlost :)
(katyx, 15. 5. 2012 14:21)jooooo , posedlost , to známe :) ale jinak moc pekny pribeh, snad ti to priste klapne ... !
hahaha
(Adulqa, 14. 10. 2010 19:44)ajojky mas to tu moc pekny a miso:Radsi drz hubu je videt ze ses si nikdy nezamilovala....
Trapas!!
(Míša, 13. 8. 2010 21:53)Dost trapnej příběh. Tímhle bych se teda opravdu nikde na veřejnosti nechlubila. Tohle dělaj jen kravky,který nemaj co dělat!!
Hej
(kldofp, 8. 12. 2012 12:02)